ARABSKÉ ZEMĚ – Co o nich (NE) VÍME . . . 

Informace o zemích jako je EGYPT,  SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY, SAUDSKÁ ARÁBIE, TUNISKO, JEMEN, OMÁN, KUVAJT, MAROKO, ALŽÍRSKO, LIBYE . . .  které ne vždy najdete v průvodcích . . .  

. . . arabové byli původně kočovné kmeny a v jejich čele stál ŠEJK, později je Prorok Muhammad z části sjednotil v náboženskou obec. Určitě znáte kočovné kmeny, jako jsou BERBEŘI (původní obyvatelé severní Afriky) či BEDUÍNI (příslušníci arabských nomádských kmenů obývajících převážně pouště). 

Arabové jsou široké etnikum, různí se svým dialektem, barvou pokožky, stavbou těla, mentalitou apod. Odlišují se od sebe svojí povahou stejně jako Evropané mezi sebou. 

Mnoho lidí si myslí, že každý Arab je muslim, což není pravda, protože vyznávají různá náboženství. Muslim vyznává náboženství ISLÁM, které vzniklo na Arabském poloostrově a po světě ho šířily arabské kmeny. Proto je většina Arabů svým vyznáním muslimská a používají jako jazyk arabštinu. Co je pro křesťana BIBLE, je pro muslima KORÁN. V arabských zemích je dalším náboženstvím křesťanství (nejvýznamnější jsou egyptští a súdánští – KOPTI), judaismus – židé (nejznámější Izrael) a další. 

Obdobou křesťanských kostelů a židovských synagog jsou v arabském islámském světě MEŠITY.  Jsou nádherné i jednoduché, malé i obrovské. V porovnání s kostely jsou mešity uvnitř vyzdobené poměrně jednoduše. Mezi nejznámější mešity na světě určitě patří MEKKA a MEDINA v Saudské Arábii, ve Spojených arabských emirátech v Abu Dhabí mešita Sheikh Zayed Grand nebo v Egyptě v Káhiře mešita Al-Azhar.  Pro věřící při modlitbě v mešitě je nejdůležitější správné nasměrování na Mekku. V přední části mešity se na vyvýšeném místě nachází kazatelna – MINBAR, výklenek ve stěně obrácený směrem k Mekce – MIHRÁB. Každá mešita má MINARET, ze kterého se ozývá svolávání k modlitbě. V minulosti svolával věřící MUEZZIN, dnes jej mnohdy nahrazuje kazeta puštěná přes amplion. Před každou mešitou je dvůr s umyvadlem na rituální očistu. Mešity jsou určeny především pro muslimy, ale dnes najdeme spoustu mešit, kam může i běžný návštěvník. Mešita je svatostánek plný ticha, pokoje a meditace. Vchází se do ní bosky, boty se nechávají před vstupem, všude jsou krásné měkké koberce. Ženy musí mít při vstupu zahalena ramena a kolena, většinou také vlasy, na místě dostane půjčit šátek. 

Pět pilířů ISLÁMU – vyznání víry (ŠABÁDA), 5x denně modlitba, měsíční půst v době RAMADÁNU, poskytnutí almužny a je-li toho schopen, tak alespoň jednou za život vykonat pouť do Mekky (BADŽDŽ). 

RAMADÁNje devátý měsíc islámského kalendáře, po tuto dobu se přes den věřící zříká jídla, pití i kouření, omezují práci. Po západu slunce se svolávají k modlitbě a poté nastává hodování, kolikrát až dlouho do noci. Během Ramadánu bývají omezeny ve velké většině služby, bohužel i na některých hotelích. 

Arabští obyvatelé jsou pověrčiví a věří v uřknutí. Proto jsou pro ně velice důležité TALISMANY. Jako talisman používají předměty, které používal prorok Muhammad jako je růženec, malý Korán či modlitební kobereček. V mnoha zemích je to FÁTIMINA RUKA (CHAMSA), Fátima byla Prorokova dcera. Je to dlaň s pěti prsty směřujícími nahoru a často ji můžeme vidět namalovanou na zdech domů před vstupem nebo jako přívěsek, turisté si ho kupují jako suvenýr. FÁTIMINA RUKA je symbolem ochrany proti uřknutí a chrání dům i jeho obyvatele. RŮŽENEC je tvořen z 99 nebo 33 korálků (99 je Božích jmen). Často můžeme růženec vidět zavěšený na zpětném zrcátku v autech i taxících nebo ho nosí na ruce místní muži. 

V arabských zemích je dobré znát rozdělení pracovního týdne, v pátek se až na výjimky nepracuje. Je to obdoba křesťanské neděle nebo židovské soboty – ŠÁBES. Pouze v Maroku a Tunisku je pracovní týden pondělí – pátek, jelikož je zde silný evropský vliv. V Egyptě je pracovní týden neděle – čtvrtek, stejně jako ve Spojených arabských emirátech. Pracovní doba je většinou od 9 do 15hodin, pak trvá siesta a znovu se otevírá až od 16 do 20hodin. Toto neplatí v malých obchůdcích otevřených pro turisty a ve velkých nákupních centrech. V období Ramadánu se otevírá později, ale zavírá se většinou až po půlnoci. 

Co se týká FOCENÍ v arabských zemích, není problém fotit památky, veřejná místa i přírodu, ale NESMÍ se fotit vojenské základny, letiště, vládní budovy, přehrady a mosty. V lepším případě vám zabaví karty z foťáku, v horším případě můžete skončit i ve vězení. Fotit bez dovolení NESMÍTE také ženu. 

SMLOUVÁNÍje běžný rituál na bazarech, tržištích i v obchodech (pokud nemá pevně stanovenou cenu). Egypťané jsou ve smlouvání velmistři. Nejdůležitější zásadou je, že pokud nechcete nic koupit, nereagujte na výzvy prodavačů. Pokud chcete kupovat, na první vyřčenou cenu oponujte cenou někde kolem 20% z této ceny. Většinou se dostanete smlouváním na polovinu původní ceny a důležité je, aby byly obě strany spokojeny. 

Další neodmyslitelnou součástí arabského světa je BAKŠIŠ – spropitné. Nebuďte překvapeni, kdy se necháte od místního vyfotit a on od vás požaduje za službu bakšiš. Je to běžné. Jinde existuje bakšiš jako přivýdělek k velmi nízkému platu, většinou se s tím setkáme u personálu na hotelích. Je naprosto běžné nechat na pokoji, kde jsme ubytováni, v koupelně na umyvadle nebo na polštáři na posteli drobný bakšiš. Jako poděkování budete mít z ručníků nebo noční košilky nádherně vytvarované kytky nebo labutě. Není to však vaší povinností. 

Pokud netrávíme čas pouze na hotelu, ale zajdeme také do města, můžeme najít místní muže vysedávat v tradičních kavárničkách v zastrčených bočních uličkách. Vychutnávají si tady výbornou tureckou kávu, mátový čaj, kouří vodní dýmku – ŠÍŠU, hrají domino nebo vrhcáby. Řídí se heslem, že přeci NENÍ KAM SPĚCHAT a my bychom si občas z nich měli vzít příklad, byli bychom klidnější a spokojenější. Vždyť u nás taky existuje rčení - CO SE VLEČE, NEUTEČE J 

V celém arabském světě se pije tzv. TURECKÁ KÁVA a její příprava je zažitý rituál. Upražená, jemně pomletá káva se smíchá s kardamomem a 3x se převařuje. V Egyptě se rozlišují dokonce čtyř druhy. Velmi lahodným nápojem v horkém počasí je MÁTOVÝ ČAJ, podává se v pomalovaných barevných pohárcích. V Súdánu a Egyptě je typický IBIŠKOVÝ ČAJ (KARKADÉ), velmi lahodný. K neodmyslitelným rituálům patří kouření VODNÍ DÝMKY – ŠÍŠY v typických kavárničkách (ŠÍŠÁRNÁCH), kterou si mnozí turisté vozí domů jako suvenýr. 

Je nutností zmínit také OBLEČENÍ místních obyvatel. Všeobecně se na západní ženy dívají, co s oblečení týká, shovívavě. Arabské ženy nosí lehký černý plášť - ABÁJA, pod kterým mají běžné oblečení (šaty, džíny, trička). Vlasy mají zahaleny pod černým lehkým šátkem HIDŽÁB nebo ŠEJLA (Spojené arabské emiráty). Některé ženy mají zahalen celý obličej, mají pouze průzor na oči. Jiné jdou tak daleko, že i přes průzor mají ještě jemnou síťku. Zahalení si určují ženy samy, není určeno zákonem, jako si myslí mnoho českých turistů. Ženy, které jsou „plně“ zahaleny, zastávají názor, že by ztratily svoji identitu a cizí člověk by jim vstupoval do duše. Mimo jiné, jejich oblečení, byť vypadá velmi jednoduše, bývá finančně velmi nákladné. Šátek i plášť bývají velmi bohatě zdobeny, někdy i velmi drahými kameny a jsou velmi luxusní. V horkém počasí hlavně vzdušné.  

Muži většinou nosí šat košilkovitého tvaru dlouhý až po kotníky – GALLABÍJA v Egyptě, DŽALLÁBA v Súdánu, ŽILBÁB v Maroku, DIŠDÁŠA ve Spojených arabských emirátech a zemích Perského zálivu. Na hlavě nosí typický mužský arabský šátek z bavlny – KUFÍJA a sandály na bosé nohy. 

. . . a pár FRÁZÍ:

A NĚCO NA ZÁVĚR:

. . . před návštěvou arabské – muslimské země má spousta lidí jisté představy, očekávání a většinou také různé předsudky. Vstupujeme do „JINÉ“ země, kdy kultura nemusí být lepší ani horší, je jednoduše jiná a tím také zajímavá.

NEJPRVE POZNEJME ZEMĚ A MÍSTNÍ LIDI  A AŽ POTOM ODSUZUJME. . . mnoho lidí to dělá přesně naopak.